Warning: Table './d1394_drupal/cache' is marked as crashed and last (automatic?) repair failed query: SELECT data, created, headers, expire, serialized FROM cache WHERE cid = 'variables' in /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/database.mysql.inc on line 136

Warning: Table './d1394_drupal/cache' is marked as crashed and last (automatic?) repair failed query: UPDATE cache SET data = 'a:995:{s:13:\"theme_default\";s:5:\"fever\";s:13:\"filter_html_1\";s:1:\"1\";s:18:\"node_options_forum\";a:1:{i:0;s:6:\"status\";}s:18:\"drupal_private_key\";s:64:\"5fe6eae150af4e56112c001190001c50f30fff335724864ea3d95df181c7224f\";s:10:\"menu_masks\";a:30:{i:0;i:127;i:1;i:125;i:2;i:63;i:3;i:62;i:4;i:61;i:5;i:60;i:6;i:59;i:7;i:58;i:8;i:57;i:9;i:56;i:10;i:31;i:11;i:30;i:12;i:29;i:13;i:28;i:14;i:25;i:15;i:24;i:16;i:22;i:17;i:21;i:18;i:15;i:19;i:14;i:20;i:13;i:21;i:12;i:22;i:11;i:23;i:7;i:24;i:6;i:25;i:5;i:26;i:4;i:27;i:3;i:28;i:2;i:29;i:1;}s:12:\"install_task\";s:4:\"done\";s:13:\"menu_expanded\";a:1:{i:0;s:9:\"menu-user\";}s:9:\"site_name\";s:5:\"FLOPS\";s:19:\"file_directory_temp\";s:23:\"sites/default/files/tmp\&quo in /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/database.mysql.inc on line 136

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/database.mysql.inc:136) in /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/bootstrap.inc on line 726

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/database.mysql.inc:136) in /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/bootstrap.inc on line 727

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/database.mysql.inc:136) in /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/bootstrap.inc on line 728

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/database.mysql.inc:136) in /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/bootstrap.inc on line 729
Sociální sítě mění chování lidí i celých profesí | FLOPS

Sociální sítě mění chování lidí i celých profesí

Rozhodně nechci bojovat proti sociálním sítím, jsem sám jejich občasným uživatelem. Na jednu stranu spojují lidi, což je skvělé. Jsou ale dalekosáhlé následky jejich používání, o kterých se moc nemluví. Nejde o závislost, ale o degradaci všeho kolem.

Tichá pošta aneb vítej, středověku

Ve svých počátcích internet sloužil pro ty nejčistší cíle. Komunikace se zlepšovala a zkvalitňovala. Od původních bojů o kódování češtiny se prestalo psat bez hacku a carek a opět jsme se mohli vrátit k nabodeníčkům.

Přes veškerou snahu se šeptandám ani počítačový svět neubránil. Obvykle ale sloužily spíš k pobavení či nachytání, například ony děkovné dopisy zákaznic za držák nápoje v počítači, pevné disky s dlouhými šrouby a další, co se stalo kamarádovi, maximálně jeho kamarádovi. Takovým fámám (hoaxům) ale skuteční ajťáci jsou obvykle imunní. Navíc v této minulé době měly obvykle informace svůj zdroj.

Sociální sítě vše změnily. Díky přebírání informací se z nich stal fámostroj. Určitou nepravdivou či zkreslující informaci může za pár minut přebrat pár tisíc lidí napříč zeměkoulí, za pár hodin to může být pár milionů lidí. A nikoho to nestojí ani korunu (spíš pár haléřů za elektřinu).

Běžný počítačový člověk nemíval takovou potřebu podléhat fámám, a tak proti nim spíš bojoval. S počítači ale v drtivé většině pracují lidé nepočítačoví, viděno z odborného hlediska (protože jsou „jen“ uživatelé). Ti berou informace s větší důvěrou, protože je mají od někoho, kdo by jim určitě nelhal.

Příkladem takové šeptandy z poslední doby byl údajný konec Facebooku v březnu 2011 (nepravdivé), nebo údajná likvidace serveru Delicous. Nejhorší na tom je, že se jedná často o poměrně závažná sdělení v kombinaci se seriózním odesílatelem této informace (pro daného čtenáře). V krátké době je to informace, kterou „přece ví každý“.

Slušný člověk je pak zmaten a rozčarován. Tohle je ten skvělý internet? Proč mi kamarád poslal tu informaci, když to nebyla pravda? Mám mu věřit méně? Nebo přestat kamarádit vůbec? Mám ho upozornit na to, že šlo o kec (a riskovat konflikt), nebo se na to vykašlat? Na to všechno vykašlat? A kvalita mezilidských vztahů vesele klesá. To se ale liší národ od národa.

Degradace novinářské profese

Vynechme nyní bulvár či klasické deníky a podívejme se na zoubek počítačově zaměřeným médiím. Těm počítačoví lidé věří přece jen o trochu více, než těm nepočítačovým. Ale i přes všechny zkušenosti autorů článků se světem ICT se i sem plíživě šíří zprávy agentury JPP (jedna paní povídala), tedy co povídal jeden Facebook / Twitter / Ameba / *.* (nehodící se škrtněte).

Pro přiblížení problému si vymysleme, že fiktivní slavná firma ABCXYZ má třeba kupovat Microsoft. Pokud je informace takto závažná, začne novinář pátrat. Nejdříve jde do tiskových oddělení webu příslušných firem. Tam nenachází nic. Tak se jde ptát tam, kde o informaci slyšel, tj. na Twitter, Facebook a tak. „Kde jste slyšeli o téhle novině? Odkud to přebíráte?“ Ale je to nekonečný řetězec typu mě to řekl Petr, jemu Pavel, tomu Karel, předtím Petra, Pavla, Karla… Tudy cesta nevede, je to zdlouhavé a bez výsledku.

Co teď? Poslat email na tisková oddělení zmíněných firem. Pokud pošle dotaz do centrály (obvykle U.S.A.), mají tam o dost hodin méně. To pak znamená, že novinář v Evropě už skoro jde z práce a chce mít článek hotový, zatímco jeho americký zdroj se ještě prodírá ranní zácpou do práce. Pokud náš novinář zvolí bližší košili než kabát, tedy pokud osloví tisková oddělení českých poboček zmiňovaných firem, je obvykle scénář následující. Nejrychlejší reakce trvá třeba hodinu, protože příslušný pracovník nemusí zrovna sedět u emailů. Ale to se nestane, protože je to závažná informace a ani on o ní neví nic víc, než se dočetl na sociálních sítích. A tak pracovník českého tiskového oddělení pošle dotaz svému kolegovi v centrále, tedy opět v Americe. A jsme tam, kde jsme byli – odpověď bude nejdříve druhý den. Nic moc.

Co tedy udělá náš novinář? Má dvě možnosti. První je velmi zodpovědná, velmi čestná, a velmi – zoufalá. Vzhledem k tomu, že vlastně v ruce nemá nic kromě zachyceného sociálního výkřiku, tak na vše zapomene. Výsledkem bývá pucung u šéfredaktora následující den typu „Proč jsme o tom nepsali, když všechna naše konkurence o tom psala?.“

To se stalo naposledy Patricku Zandlovi, když, chudák poctivá, zoufale hledal skutečný a původní zdroj informace o tom, že Google předhonil Seznam.cz. Tady je situace trochu jiná v tom, že se drbnou roznášející informaci se stala agentura ČTK. Protože ta není skutečným původcem informace, pátral dál, až nakonec zjistil, že „zdrojem zprávy o Seznam vs Google je vážně ČTK a redaktor na to přišel tak, že zpracovával data pro jiný článek. žádná konspirace :(“ (citace jeho povzdechu z Twitteru). Takovou poctivost a tolikahodinové pátrání si může dovolit jen ostřílený novinářský harcovník jako on, který není závislý na denní kvótě článků, jak to u počítačových deníkářů bývá.

A tak obvykle přichází plán B, kdy se informace uveřejní lehce bulvárním stylem, kdy se vše převede do otázky. Takže se čtenář nedozví fakt, ale spíš povzdech „opravdu se to stane?“, případně doplněný nějakým rozborem. Čtenáři se pak rozdělí na dva tábory – první odsuzují a zatracují dané médium, autora článku či šéfredaktora, že tentokrát už je to opravdu, ale opravdu ta poslední kapka a že už sem nikdy nepřijdou (ale diskutují o tom právě tady a dost zhusta, až reklamy létají). Další část čtenářstva bere informaci jako fakt a rozebírají ji ze všech možných úhlů pohledů. A vedle nejserióznějších až vědeckých rozborů přejde řeč na WikiLeaks, vliv všech možných náboženství, politických směrů či států a velmocí až třebas po ještírky a UFOny vůbec.

Plán B je pro majitele takového webového média obvykle velkým přínosem, protože se mnoho naklikalo, lidé se na web vracejí (a třeba i zvracejí), případně o tom informují i ostatní (viděls, co napsali tam a tam? To jsou nehorázný bludy…), takže se počet čtenářů rozšiřuje. Autoři článků jsou pak spíš nadháněči klikačů (pikačů?) než zdrojem kvalitních informací. Bohužel.

Před šesti lety se mi osobně stala příhoda, dokládající úpadek novinářské profese. Napsal jsem o tom článek Česká rádia informují o hoaxu.

Klíčová slova: blog, twitter

Použití netradičního informačního kanálu jen potvrzuje velký posun, kterým novinařina za posledních pár let prošla. Tisková zpráva se sice nosí, ale blog je blog.

Nejnovějším objevem je Twitter. Postačí jedna věta a je to, veřejnost je informována. Na druhou stranu za krátkou chvíli se taková informace ztratí v propadlišti dějin a je těžko k dohledání. To se hodí hlavně ve chvíli, kdy je informace ne zrovna příznivá (jako nyní).

Je tento posun dobře, nebo špatně? Klasická tisková zpráva je kontrolována po stránce obsahové i jazykové, má jasného autora včetně kontaktů. Je s tím sice práce, než se vytvoří, ale pak je mnoho věcí jasných.

Blog trošku zamlžuje, protože se jedná o výrok jednoho člověka. Může se jednat o čistě osobní postoj, který nemusí korespondovat s názorem či situací kolem produktu či firmy. Protože není ani jazyková kontrola, jsou občas nepříjemné vedlejší výklady při nepřesné či nešťastné formulaci.

Twitter je kapitolou samou pro sebe. Na kanálu nějaké firmy se objeví věta (dvě, tři) s tím, že není stoprocentní jistota, jestli tento kanál opravdu patří oné firmě. Za další – čtenář vůbec netuší s kým vlastně komunikuje a nakolik se může na takovou informaci spolehnout.

Zpátky na stromy?

Tento trend může vypadat moderně, úžasně a mladě. Ale na druhou stranu rapidně roste počet omylů a chyb, zkreslených až mylných informací. Z někdejší pozice „firma A řekla B o produktu C“ se svět začíná posouvat do „jedna paní povídala, že A řekla B o produktu C“.

Příkladem za všechny je celosvětová fáma o tom, že Yahoo Inc. ruší službu Delicious. Její uživatelé si představili tu hrůzu se záchranou informací, po léta shromažďovaných, a začali panikařit. Bylo skoro jedno, jestli šlo o velmi zkušené uživatele (potažmo novináře), nebo pouhé začátečníky.

Situace je problémová pro všechny zúčastněné. Novináři shánějí informace po všech čertech a daleko delší dobu, než je obvyklé. A když nemohou sehnat ověřující fakta, je jim líto vynaloženého času, a tak odchycenou informaci zveřejní. Ti opatrnější si umyjí ruce konstatováním, že se jedná o neověřenou informaci, takže čtenář sám je nucen po informaci pídit. Stejně vše skončí na tom, že se čtenáři zhusta debatují v diskusních fórech, na Twitteru či Facebooku. Nikdo neví pořádně nic, ale tisíce popsaných řádek a potoky emocí jsou všude. Dotčené firmy pak mají plné ruce práce odrážet dotazy novinářů, případně jim stále dokola vysvětlovat, že je to trochu / hodně / úplně jinak (nehodící se škrtněte).

Degradace písma

Mezi nejnovější výmysly patří použití videa. Jejich výhodou je punc opravdovosti, protože je onen člověk opravdu vidět, že to řekl. Je možné jej tedy bez problémů citovat. Na druhou stranu pokud onen mluvčí informaci nečte po jazykové korektuře, tak mluví „jak mu zobák narost“. To je samozřejmé a přirozené, pokud je to soukromé video. Ale i tak se schopnost používat spisovný jazyk kriticky snižuje, a to celosvětově. Kde jsou časy, kdy hoch psal své vyvolené dopisy (to je papír, ostře ořezané pero, inkoust, obálka, známka a tak) a kdy dopisy od oněch vyvolených voněly a byly malované. To se ještě lidé snažili použít spisovný jazyk, někdy přecházeli až k básnickým obratům. O každé větě se víc přemýšlelo, informace se více čistily. Psaní pomocí klávesnice je daleko rychlejší, ale mozek je stále stejný. Tedy je asi přesnější napsat, že s pomocí klávesnice je možné vygenerovat daleko více znaků, než s pomocí papíru a tužky. A na kvalitě je to často znát. Kapitolou samu pro sebe je vznik „neformálního psaného projevu“ (opět napříč jazyky světa). Lidé by raději zabili, než by místo tlačítka „z“ stiskli tlačítko „ž“. Ale čert vem pravopis, vždyť i jen větná stavba dělá lidem problém. Dokonce jsou tací, kteří ani nevědí, co je věta a jak ji použít. Vědí jen, že se tu a tam dělá mezi slova tečka, tak ji někdy udělají. Doprostřed věty. Bohužel i v článcích se stále častěji objevuje nešvar, že se klasické souvětí rozdělí uprostřed tečkou. Výsledek je pak třeba následující „Včera jsem byl doma. Protože jsem nešel ven.“ Tuto zrůdnost jsem viděl na českých webech v článcích tolikrát, že je marné proti tomu bojovat. Čtenáři toto vzali „přece“ jako spisovnou češtinu, protože „je to všude“. A je to.

Ale vraťme se zpátky k videu. Nejhorší je, že neexistuje obvykle přepis, a tak se videově vyřčená informace nedá vyGOOGLit (jak se dnes říká hledání pomocí systému Google). (super, už mi to neopravuje Google na Gogole!). Informace je tedy těžko dohledatelná, případně se nedá najít vůbec. Pro novináře je to na bez přepisu katastrofa, protože jsou odsouzeni k sezení u tlačítka pauza se sluchátky na hlavě modlíc se, aby mluvící človíček používal pokud možno čistou neutrální angličtinu bez přízvuku a bez nářečí, argotu a dalších zdrojů nekompatibilních slov.

Mezi poslední příklad využití internetu se stal v Japonsku. Stalo se tak 10. ledna 2011, kdy podal rezignaci starosta Hirošimy Akiba Tadatoshi. Učinil tak poněkud specifickým způsobem. Nesvolal tiskovou konferenci, nýbrž natočil video a umístil jej na Youtube. V něm vysvětlil svoje důvody k rezignaci (jak můžete sami vidět).

Fuzzy logika

Před mnoha a mnoha lety se psalo o nejnovějším výkřiku techniky, o fuzzy logice, nebo o mlhavé logice. Bohužel právě pojem „mlhavá logika“ mi vytane na mysli, když je řeč o informacích na internetu. Teď tam je… a puf! teď už tam není nic, nebo něco docela jiného. A těžko můžete někomu mávat před očima odkazem na neexistující stránku se slovy „tady to přece bylo“.

Protože se mi tato příhoda stala s jednou velmi velkou a známou firmou, raději ji nebudu zmiňovat. Psal jsem článek o jejím produktu. Použil jsem k tomu jejich dokumentaci, dostupnou na internetu v podobě PDF souborů. Článek byl napsán a vyšel. Tím to pro mě bylo uzavřeno. Následující den mi volal pracovník pro Českou republiku, že o jejich produktech píšu nepravdivé žvásty. Ještě s klidem jsem jej odkázal na jejich vlastní PDFka, ze kterých jsem čerpal. Pro jistotu jsem si je otevřel znovu – a nestačil jsem zírat. Čísla, o která jsem se opíral, byla změněna! Polilo mě horko. Dokument je stejný, verze dokumentu jakbysmet, jen ta čísla jsou změněná. Ta firma změnila technické údaje těsně po uvedení, ale nečestným způsobem. Naštěstí jsem měl ony stránky ještě vytištěné, takže jsem měl důkaz v ruce. Od té doby si veškeré takové dokumenty schovávám a nejednou se mi to vyplatilo.

Elektronický svět je jako čísla na digitálkách. Teď tam byla trojka…. a už tam není. Až už ani čtyřka. Ani pětka. A byla tam ta trojka vůbec? Nezdálo se mi to? Internet se tedy stále častěji stává světem za mlhou hustou tak, že by se možná dala krájet (a dost možná ještě dál)…

Váš hlas: Žádné Průměr: 6.1 (387 votes)

Komentáře

Anonym
Po, 2011-04-11 18:45

No jak se dneska mluví a píše, to je docela tragedie, to je fakt. A lidstvo hloupne, nebo spíš leniví (nebo obojí). Zpátky na stromy :-(

Snad nejhorší je lavískování, lajkování a další Facebookové "termíny". Lajkování mi zprvu připomnělo psa Lajku :-)