Warning: Table './d1394_drupal/cache' is marked as crashed and last (automatic?) repair failed query: SELECT data, created, headers, expire, serialized FROM cache WHERE cid = 'variables' in /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/database.mysql.inc on line 136

Warning: Table './d1394_drupal/cache' is marked as crashed and last (automatic?) repair failed query: UPDATE cache SET data = 'a:995:{s:13:\"theme_default\";s:5:\"fever\";s:13:\"filter_html_1\";s:1:\"1\";s:18:\"node_options_forum\";a:1:{i:0;s:6:\"status\";}s:18:\"drupal_private_key\";s:64:\"5fe6eae150af4e56112c001190001c50f30fff335724864ea3d95df181c7224f\";s:10:\"menu_masks\";a:30:{i:0;i:127;i:1;i:125;i:2;i:63;i:3;i:62;i:4;i:61;i:5;i:60;i:6;i:59;i:7;i:58;i:8;i:57;i:9;i:56;i:10;i:31;i:11;i:30;i:12;i:29;i:13;i:28;i:14;i:25;i:15;i:24;i:16;i:22;i:17;i:21;i:18;i:15;i:19;i:14;i:20;i:13;i:21;i:12;i:22;i:11;i:23;i:7;i:24;i:6;i:25;i:5;i:26;i:4;i:27;i:3;i:28;i:2;i:29;i:1;}s:12:\"install_task\";s:4:\"done\";s:13:\"menu_expanded\";a:1:{i:0;s:9:\"menu-user\";}s:9:\"site_name\";s:5:\"FLOPS\";s:19:\"file_directory_temp\";s:23:\"sites/default/files/tmp\&quo in /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/database.mysql.inc on line 136

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/database.mysql.inc:136) in /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/bootstrap.inc on line 726

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/database.mysql.inc:136) in /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/bootstrap.inc on line 727

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/database.mysql.inc:136) in /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/bootstrap.inc on line 728

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/database.mysql.inc:136) in /data/web/virtuals/1394/virtual/www/includes/bootstrap.inc on line 729
Tak šel čas světem telekomunikačních sítí | FLOPS

Tak šel čas světem telekomunikačních sítí

Obory článku
telekomunikace, sítě

Jelikož z pohledu chybovosti se postupně stávaly fyzické spojové cesty kvalitnějšími, protokoly s velkou mírou zabezpečení logicky musely postupně ustupovat protokolům založeným na požadavku rychlosti. Nastal tak čas datagramových služeb.

PŘEPOJOVÁNÍ

OKRUHY

Sítě se podle druhu přepojování dělí na sítě s přepojováním okruhů (komutační sítě) a na sítě s přepojováním paketů (paketové sítě).

Komunikace na bázi přepojování okruhů (Circuit Switching) je nejstarší využívanou technologií a komunikace se děje na předem sestaveném spojení mezi odesilatelem a příjemcem dat. Všechna data jsou ve správném pořadí na předem definované cestě zasílána z vysílače k přijímači, proto komunikace na sestaveném spojením probíhá spolehlivě. Rozlišuje se prostorové a časové přepojování okruhů – prostorové přepojování je použito v klasických analogových ústřednách, časové vzniklo s ohledem na výhody a možnosti digitálních ústředen.

Naproti tomu roku 1972 představená komunikace na bázi přepojování paketů (Packet Switching) je, velmi zjednodušeně řečeno, sofistikovanější – aktivní prvky určují, jakou cestou data budou zaslána a v jakém pořadí. Jelikož pakety mají ve svém záhlaví všechny potřebné informace, pakety nemusí projít identickou cestou a ani nemusí byt přijaty v sousledném pořadí. Proto lze přenos dat pomocí přepojování paketů realizovat na sestaveném i nesestaveném spojení.

Z přepojování paketů proměnné délky (na síťové vrstvě, L3) se postupně vyvinulo přepojování rámců proměnné délky (na spojové vrstvě, L2) u Frame Relay a přepojování buněk konstantní délky (na fyzické nebo spojové vrstvě, L1/L2) u ATM.

Pokud je v paketové síti (v paketových sítích se nerealizují fyzické okruhy, ale jen okruhy virtuální) vytvořen trvalý paketový okruh s vlastnostmi ne nepodobnými fyzickému okruhu, jedná se o stálý virtuální okruh (Permanent Virtual Circuit, PVC), kdy každý PVC okruh začíná a končí na některém DTE (Data Terminal Equipment) zařízení (např. směrovač). Z důvodu manuální konfigurace přepínačů sítě patří PVC mezi služby poskytované provozovatelem (Provisioned Services) a jsou nabízeny jako dlouhodobá služba.

Dochází-li k vytvoření paketového okruhu jen během požadavku na přenos dat, jedná se o přepínaný virtuální okruh (Switched Virtual Circuit, SVC). DTE zařízení požádá síť, tj. nejbližší DCE (Data Circuit-terminating Equipment) zařízení (např. přepínač) podle standardu Q.933 o sestavení dočasného spojení a přidělení identifikátoru. SVC okruh je tudíž služba se spojením, protože prochází čtyřmi funkčními stavy: sestavením spojení, přenosem dat, klidovým stavem a ukončením spojení.

 

Z dávné historie: Frame Relay

Pojem Frame Relay (hezky česky přenos rámců) se poprvé objevil již v roce 1984. Teprve ale až po šesti letech neúspěšných pokusů organizace CCTI o prosazení sítí na bázi přepínání paketů (Packet Switching Network, PSN) s protokolem Frame Relay, se Cisco, Digital Equipment Corporation (DEC), Northern Telecom a StrataCom zasadili o prosazení a implementaci tohoto protokolu, ovšem již s rozšířením o LMI (Local Manager Interface).

Základní technickou specifikací spojově orientované sítě Frame Relay je přenosová rychlosti 64 Kbit/s až 2 048 Kbit/s s proměnnou délkou rámce do 8 189 soketů a přenosem po dvoubodových datových okruzích. Spojení je realizováno nejčastěji na stálých virtuálních okruzích (PVC) mezi DTE zařízeními s identifikátorem DLCI (Data Link Connection Identifier) a může procházet přes libovolný počet DCE zařízení tvořících Frame Relay síť.

Přestože technologie Frame Relay technicky vyšla z protokolu X.25, jedná se již o kódově nezávislý přenos datových bloků protokolem spojové vrstvy (Data Link Layer, L2) bez HDLC (High-Level Data Link Control) potvrzování přenosu. Tím významně narostla přenosová rychlost a logicky se tak i snížily režijní náklady díky sdílení přenosových kanálů pomocí statického multiplexování.

I ATM je již mrtvé...

Jak se postupem času zvětšovaly požadavky na větší šířku pásma a kvalitu služeb, bylo nutné navrhnout nový způsob přenosu dat s ohledem na univerzálnost přenosové technologie. Proto se v roce 1991 dohodli firmy Adaptive, Cisco Systems, Notherm Telecom a Sprint na vytvoření asynchronního režimu transferu (Asynchronous Transfer Mode, ATM) pro vysokorychlostní síťovou architekturu. Technologie ATM nově přinesla, na rozdíl od paketového (X.25) a rámcového (Frame Relay) přenosu, komunikaci na bázi přepojování buněk.

Technologie přenosu dat v ATM sítích je založena na principu paketového spojení se sestaveným spojením – manuálně na stálých (PVC) nebo pomocí přepínačů na přepínaných (SVC) virtuálních okruzích s použitím časového multiplexování (Time Division Multiplexing, TDM). Asynchronní statistický multiplex jako datovou jednotku používá již zmíněnou buňku, která má na rozdíl od paketu nebo rámce pevný formát a pevnou délku (pět oktetů pro záhlaví a 48 oktetů pro data), přičemž buňky mají statistický charakter – jednotlivé buňky v přenosu nejsou pevně přiřazeny a tudíž se ATM buňky nemusí pravidelně střídat. Tím se zjednodušuje a zrychluje realizace přenosu, který tak prostřednictvím ATM sítě může dosahovat například u jednoduchých účastnických přípojek B-ISDN (SDH STM-1) 155,52 Mbit/s až po 622,08 Mbit/s u rozšířených účastnických přípojek B-ISDN (SDH STM-4).

Z důvodu zjednodušeného směrování a manipulace s buňkami v sítích ATM se přepojování provádí na úrovni virtuálních cest (Virtual Path, VP), které obsahují jednotlivé virtuální kanály (Virtual Channel, VC). Mezi jednotlivými přepínači sítě ATM se signály přenášejí přes SVC (Signal Virtual Channel) kanály pomocí rozhraní NNI (Network Node Interface). Pro sestavení, řízení a zrušení kanálu se používá metoda metasignalizace, kde pro přenos je vyhrazen jeden virtuální kanál MSVC (Meta-Signalling Virtual Channel). Přepojování buněk v jednotlivých přepínačích se pak děje na základě rozhodovací tabulky lokálních identifikátorů VPI/VCI (Virtual Path Identifier/Virtual Channel Identifier), které se používají v záhlaví buněk místo jedinečných adres.

Dříve velmi populární ATM je komplexní technologií se širokými možnostmi, včetně možnosti prioritizací datových toků zabezpečit kvalitu služby (Quality of Service, QoS). ATM spojuje výhody přepojování okruhů z hlediska konstantního zpoždění a garantovaných přenosových kapacit s přepínání paketů, a i z hlediska pružnosti a efektivity v přerušovaném provozu, přičemž tvoří jakýsi pomyslný kompromis mezi hlasovými a datovými službami. Avšak z důvodu velké finanční náročnosti na aktivní prvky a s rozvojem IP a MPLS sítí doplňované o funkce přenosu v reálném čase, diferenciaci tříd služeb a zajištění kvality služeb, ztratily brzy sítě ATM, i přes pozdější podporu IPv4 a VoIP (PPP over ATM), svou primární roli v moderních telekomunikačních sítích.

MPLS – blízká minulost i současnost

Rozvoj Internetu na přelomu tisíciletí, a s tím související postupná převaha IP protokolů, vyžadovalo změnu, která přišla v podobě technologie MPLS (MultiProtocol Label Switching). Základním principem MPLS je oddělení standardních směrovacích informací, získaných obvykle prostřednictvím některého směrovacího protokolu, od vlastního předávání paketů. MPLS navíc splňuje požadavky na řízení šířky přenosového pásma a současně podporuje služby pro IP páteřní sítě.

MPLS sítě umožňují integraci různých technologií přenosu ve spojové vrstvě (L2) – například Frame Relay, ATM, Ethernet, SDH či DWDM, přičemž sítě MPLS mohou využívat různých kombinací protokolů i služeb na síťové vrstvě (L3). Nejčastěji je používán pro přenos v páteřních sítích IP protokol – je tak dosaženo rychlejšího zpracování paketu v páteřní síti, jelikož adresové informace se zpracovávají na hraničních směrovačích Edge LSR (Edge Label Switching Router) a uvnitř sítě se provádí rychlé přepínání paketů. Cesta mezi jednotlivými LSP se ve virtuálním okruhu sestavuje jednosměrně a postupně přes všechny LSR mezi vstupním (Ingress LSR) a výstupním (Egress LSR) směrovačem, čímž se v síti MPLS vytvoří vazba mezi příchozí a odchozí značkou pro daný datový tok. K MPLS síti provozovatele (Provider Edge, PE) se připojují klientské sítě prostřednictvím svých směrovačů (Customer Edge, CE).

Pokud daná přenosová technologie používá vlastní značky (ekvivalentně jako je tomu u VPI/VCI identifikátorů buňky ATM), může MPLS používat tyto značky; jinak se častěji použije zapouzdření paketu – značka se na vstupu do MPLS sítě (Ingress) zapíše prostřednictvím hraničního směrovače (Label Edge Router, LER) do vnější hlavičky paketu a na výstupu ze sítě MPLS (Egress) se značka v LER odstraní. Značka může být paketu přidělena podle cílové IP adresy, servisních parametrů (požadavky na Quality of Service (QoS), Class of service (CoS), administrativní preference), příslušnosti paketu do VPN (Virtual Private Network) či multicastingové adresy. K výměně informací o přidělených značkách mezi sousedícími směrovači LSR se používá Label Distribution Protocol (LDP). Každá značka má pouze lokální účinnost na každém spoji mezi dvěma LSR směrovači účastnícími se MPLS přenosu.

Technologie MPLS se používala a používá ve velkých IP sítích pro přenos IP datagramů a zajištění Ethernetového provozu, jelikož MPLS sítě mohou pracovat jak v Ipv4, tak i v IPv6 prostředí. Přesto v současné době vše směřuje ke konvergenci IP/MPLS na Ethernetu nad DWDM, respektive SDH nad DWDM pro legacy aplikace (hlasové služby).

Váš hlas: Žádné Průměr: 3.5 (2 hlasy)